• Červená Lhota
• Historie
• Pověsti
• Kudy na zámek

Zámek Červená Lhota

Jihočeský pohádkový zámek Červená Lhota

Zámek Červená Lhota leží „v zapadlém koutě“ na hranici Jihočeského kraje (Jindřichohradecko). Drží prim v počtu pohádek a filmů zde natočených (Zlatovláska, O zatoulané princezně, O kráse a štěstí či Princezna na hrášku) a návštěvníky na první pohled upoutá svou romantickou podobou.

Neobvykle červené zbarvení zámeckých zdí září do všech stran a odráží se i v hladině rybníka, uprostřed kterého celá stavba leží na skalnatém ostrově s jedinou přístupovou cestou po kamenném mostě. Na něj navazuje průčelní věž, po stranách ční zubaté štíty, stromová zeleň v pozadí.

Zámek nabízí kromě prohlídky interiérů i projížďku na lodičkách po zámeckém rybníku. Celý zámek lze obejít po souši okolo rybníka, odkud se lze kochat různými pohledy na celou čtyřkřídlovou stavbu.

Než na Červenou Lhotu vyrazíte, nezapomeňte zkontrolovat počasí na jihu Čech. Ať vás nic nepřekvapí!

HISTORIE

Od gotické tvrze po neorenesanční zámek 

Není jisté, kdy byla gotická tvrz založena. Pouze některé souvislosti, například původní název Jenczenslag, historikům napovídají, že vznik je možno klást snad již do 12., spíše však do 13. století. Poslední členové českého vládnoucího rodu Přemyslovců mohli teoreticky tvrz navštívit. O žádné takové návštěvě však pochopitelně není nic známo.

Tvrz byla vystavěna na skalnatém výběžku, kolem kterého v té době pouze protékal Deštenský potok, ale po nějaké rozsáhlejší vodní ploše zde nebylo zpočátku ani potuchy. Hráz, která umožnila vznik rybníka, byla postavena až později, zřejmě v průběhu 16. století. Ale ani poté se stále ještě nejednalo o skutečný ostrov, neboť byl spojen s pevninou skalnatou šíjí, po níž byl přístup do zámku, ale která ležela na opačné straně, než je dnešní vchod. Tato podoba je ovšem nejistá, je možné, že již současně s výstavbou hráze také šíje zmizela. Po jejím odtěžení spojení nahradil padací most, o jehož existenci svědčí i nyní ještě patrné zbytky mostu a později byl vystavěn dnešní kamenný most. 

Zámek prošel mnoha úpravami a změnami stavebních slohů, které prováděli majitelé objektu. Pravděpodobně prvními majiteli byli vladykové zvaní Podlavičkové, ale jejich panství na Červené Lhotě je značně nejisté. Někdy na konci 14. století zde bylo již pravděpodobně možné zastihnout rod Zásmuků. I toto jsou však ve skutečnosti jen dohady historiků, první skutečný písemný záznam pochází až z roku 1465, kdy Lhotu zdědil po svém otci Ctiborovi ze Zásmuk jeho syn Petr.

Počátkem 16. stol. Lhotu krátce vlastnil Diviš Boubínský z Újezda, od kterého ji kolem roku 1530 kupuje rytířský rod Kábů z Rybňan. Ten během několika desetiletí uskutečnil zřejmě nejvýznamnější proměny Červené Lhoty. Gotickou tvrz přestavěl do podoby renesančního zámku, který z původně několika samostatných budov na konci zaujal v podstatě již svoji dnešní podobu se čtyřmi křídly kolem malého nádvoří. Také jeho poloha byla změněna z čnící na vyvýšeném skalisku do „plovoucí“ uprostřed rybníka a dokonce i vznik dnešní barevné varianty a zároveň také navazujícího názvu Červená Lhota je možné klást už do závěru panování Kábů, které skončilo roku 1597. 

Písemný záznam o zámku je z roku 1602, objekt byl ve vlastnictví Viléma Rúta z Dírné. Po bitvě na Bílé hoře je mu však majetek jako protestantovi zkonfiskován a zámek nejdříve obsadil a později i zakoupil italský katolický šlechtic Antonio Bruccio, který zde postavil kamenný most namísto dřívějšího dřevěného a mimo jiné vystavěl také lázně nad zázračným pramenem v nedaleké Deštné.

Po jeho smrti zámek získal roku 1641 nejvyšší kancléř Království českého Vilém Slavata. Jeho rod na Červené Lhotě uskutečnil radikální barokní přestavbu, při které se i vnitřní prostory ve své podstatě proměnily do dnešní podoby. Slavatové zde už nesídlili, zámek se stal jen oddechovým letohrádkem. 

V roce 1693 jeho vlastnictví přešlo vyženěním na rod Windischgrätzů a v dalších letech se tu vystřídalo více majitelů (svobodní páni z Gudensu, baroni Stillfriedové, průmyslník Veith). Na zámku nedošlo k zásadním změnám, až v roce 1835 zámek zakoupil rakouský císařský komoří Heinrich Eduard Schönburg-Hartenstein. Jeho rod pak objekt vlastnil až do roku 1945 a uskutečnil zde dvě významné přestavby, které změnily především jeho vnější podobu. Svým stavebním stylem se vracely k původním stylům užitým při budování Červené Lhoty. Nejprve totiž proběhla ještě v 19. století přestavba pseudogotická, na počátku 20. století proměna do podoby neorenesanční, kterou má zámek dodnes.

V roce 1945 byl zámek jako německý majetek zkonfiskován Československým státem. Ještě předtím však zde stihla Rudá armáda ukrást část cenného mobiliáře a odvezla jej pryč. Zámku pak také hrozilo, že se z něj stane rekreační chata ministerstva zemědělství, díky jeho prvnímu kastelánovi Antonínu Vrkočovi však byl roku 1949 zpřístupněn veřejnosti. Mnohé vybavení expozic nebylo původní, ale svezené z jiných zámků. Od roku 2003 však proběhla úprava interiérů do podoby, kterou měly za Schönburg-Hartenstein v 1. polovině 20. století.