Turistické cíle v okolí

Deštná

Obec Deštná leží v bezprostředním sousedství Červené Lhoty a proslula limonádou zvanou Deštenka, která se vyráběla z vody zdejšího zázračného pramene. Díky ní bývala Deštná v minulosti ještě mnohem proslulejší, vždyť v 17. století zde stály dokonce třetí nejvýznamnější české lázně. A zasloužil se o to právě tehdejší pán na Červené Lhotě, Antonio Bruccio, který je nechal vybudovat.

Jejich stavbě bezprostředně předcházelo zázračné objevení léčivého pramene, které se událo roku 1599. Místní chudá vdova Kateřina byla sužována bolestmi hlavy a právě v den svaté Kateřiny se vracela do Deštné, když na kraji vesnice spatřila tajemný přelud. Na zemi klečel velebný stařec oděný do kněžského roucha a vedle něho stál asi tříletý chlapec v bílém šatě, který držel jasně zářící pochodně. Žena rovněž poklekla a při modlitbě se jí zdálo, jakoby nebesa hrozila bouří. A skutečně. Postupně se třikrát zablesklo a stařec pokaždé hluboko sklonil hlavu, až se dotkl čelem země. Pak se setmělo a stařec i hošík zmizeli. Na stejném místě však vytryskly tři prameny. Žena si v nich umyla hlavu a bolest okamžitě zmizela. Poté následovala mnohá další vyléčení nemocných a nad prameny byl již v roce 1602 vystavěn kostelík zasvěcený sv. Janu Křtiteli a v jeho blízkosti lázeňská budova, do které byla voda ze svatojánských pramenů přiváděna dřevěným potrubím.

Lázeňská kůra spočívala v pití vody a v teplých koupelích. Historik Bohuslav Balbín, který v okolí působil v letech 1655-60 jako profesor jezuitské koleje v Jindřichově Hradci, zmiňuje Deštnou v pojednání o českých lázních hned vedle Karlových Varů a Teplic: „K těmto teplým a léčivým zřídlům vším právem přičísti se může voda deštenská, tři míle od Tábora ležící, podivuhodně prospěšná jak z nesčetných příkladů známo, k uzdravení chorobných lidí z nebes zvláštním způsobem přichystaná.“ Deštná se stala vyhledávaným poutním místem, dle Balbínova svědectví se v té době účastnilo slavností sv. Jana Křtitele více než 8 tisíc poutníků.

Také v lázních se léčilo například v 18. století i pět set lidí najednou.

Na počátku 20. století však lázně vyhořely a jejich sláva skončila. Lázně už znovu zbudovány nebyly, na jejich místně vznikla sodovkárna, která až do roku 2000 vyráběla známou Deštenku, poté byla produkce přesunuta do Veselí nad Lužnicí. V kostelíku sv. Jana Křtitele se nyní konají bohoslužby v době svátku tohoto světce, jindy je možné do jeho vnitřku s okružím studánky nahlédnout přes mříž. Ale v obci můžete i dnes navštívit unikátní objekty – jediné Provaznické muzeum v celé republice či jediný kostel, který je u nás zasvěcený svatému Ottonovi.

Jindřichův Hradec

Město bývalo v 17. století hned po Praze druhé největší v celé zemi a již tato velkolepá historie napovídá, že je skutečným architektonickým skvostem a významnou městskou památkovou rezervací. Různých „špičkových umístění“ však patří Jindřichovu Hradci více. Již v roce 1495 zde vycházely snad nejstarší české noviny, v roce 1887 vybudovalo jako druhé po Praze elektrické osvětlení. Zdejší zámek a hrad tvoří i v současnosti třetí největší komplex, když kromě Pražského hradu jej v tomto případě předstihuje ještě (a už pouze) zámek v Českém Krumlově.

Jeden absolutní rekord však vlastní Jindřichův Hradec i nyní, a je to dokonce rekord světový. Ve zdejším muzeu je totiž největší lidový pohyblivý betlém na světě – slavné Krýzovy Jesličky. Na ploše 60 metrů čtverečních se zde vyskytuje 1398 figurek lidí a zvířat, z nichž se 133 může pohybovat, dnes díky elektromotoru, původně však na ruční pohon. Jsou celoživotním dílem místního mistra cechu punčochářského Tomáše Krýzy, který je vyráběl více než šedesát let až do své smrti v roce 1918. Kromě tradiční scény narození Ježíška s třemi králi a lidmi přinášejícími dary obsahuje i další biblické výjevy, například vraždění neviňátek či útěk Svaté rodiny do Egypta, ale také jihočeskou vesnickou krajinu či městskou architekturu 19. století a třeba i rudný důl s horníky, který je pro zdejší oblast zcela netypický.

Udivující čísla se váží také k jindřichohradeckému hradu a zámku, který leží na ploše více než 3 hektarů (tedy šesti fotbalových hřišť) a nachází se zde plných 320 místností, k jejichž odemykání je používáno asi 500 různých klíčů, a ve kterých je umístěno na 10 tisíc uměleckých předmětů a stejný počet knih. Leží na místě slovanského hradiště, které bylo již v 10. století správním centrem širokého, byť tehdy velmi řídce osídleného okolí.

Historie samotného města začíná na počátku 13. století , kdy zde vystavěl gotický hrad Jindřich I. (podle něho nese město své jméno), zakladatel rodu pánů z Hradce, kteří jako větev Vítkovců nesli ve svém erbu pětilistou růži, konkrétně ve zlaté barvě na modrém pozadí. Jindřichův Hradec vlastnili až do počátku 17. století a po nich už následovaly pouze dva jiné rody - Slavatové v 17. století a Černínové až do roku 1945.

Na zdejším zámku se také zjevuje Bílá paní. Určitě jí můžete spatřit při speciálních prohlídkách s programem, její skutečný výskyt však dokládá již v 17. století historik Bohuslav Balbín řadou osobních svědectví. Možná, že se však v tomto případě nejedná o známou Perchtu z Rožmberka, ale některou manželku pánů z Hradce (snad ženu Jindřicha II., Markétu), která podle pověsti zavedla rozdávání sladké kaše chudým. To zde bylo skutečně prováděno až do roku 1783 a k nasycení sem přicházelo i téměř 10 tisícovek lidí, kteří dostávali nejen kaši, ale i polévku, dvě jídla z ryb, pecen chleba a džbánek piva. 

A přijedete-li sem o Vánocích, kdy se kaše opět vaří ve zdejší Černé kuchyni, možná se dostane i na vás. 

Další zajímavosti a aktivity v okolí

Koupání v okolí Červené Lhoty nabízí velké množství rybníků s přírodními či veřejnými koupališti, vždyť zámek leží na okraji největší (třeboňsko-jindřichohradecké) rybníkářské oblasti celé republiky. „Nejluxusnější“ koupání však skýtá Aquapark či Městská plovárna v Jindřichově Hradci. V Aquaparku se můžete svézt hned na dvou tobogánech, ten větší je dlouhý dokonce 82 metrů, jsou zde i další atrakce jako vodní hřib, protiproud či perličkové trysky. Plovárna na břehu rybníka Vajgar nabízí také tobogán a v případě nižší kvality vody si zde můžete například zapůjčit loďku a podniknout s ní romantickou projížďku po rybníce, na kterém leží i malý ostrov. Další koupání nabízejí jezera Veselské pískovny u Veselí nad Lužnicí, které leží už v CHKO Třeboňsko a kde lze lenošení u vody spojit i s pěším výletem po naučné stezce. Na ní možná uvidíte řadu jedinečných a chráněných živočichů i rostlin, například vydru říční či také masožravou, ale bylinu rosnatku okrouhlolistou. Uvidíte tu i českou poušť – asi půl hektaru velký Písečný přesyp u Vlkova.


Přestane-li vás koupání bavit či při horším počasí se nabízí zajímavý výlet vláčkem po Jindřichohradecké úzkokolejce, který v letních měsících táhnou i parní lokomotivy. Dostat se můžete například do Kamenice nad Lipou. V tomto městě byl teprve nedávno veřejnosti zpřístupněn zámek, ve kterém vystavuje své sbírky Uměleckoprůmyslové muzeum. Dříve tu byla dětská ozdravovna, a jistě nikoliv náhodou, vždyť zdejší ovzduší je přirovnáváno k horskému ve Vysokých Tatrách. Za městečkem leží lesní hřbitov Bradlo, který bývá v literatuře označován jako nejhezčí ve střední Evropě. A jak již sám název města napovídá, v zámeckém parku můžete spatřit asi 700 až 800 let starou lípu, která tak patří k nejstarším stromům v celé České republice.


Na západ od Červené Lhoty leží Soběslav. Nad město se vypíná u kostela sv. Petra a Pavla věž vysoká 68 metrů s majestátní cibulovitou bání, v Rožmberském domě je muzeum přírody Táborska, ve Smrčkově domě se dvěma štíty a arkýřem můžete zase zhlédnout expozici národopisu Blat a Kozácka. Pojedete-li odtud na sever, lze v Sezimově Ústí (směr Tábor)navštívit hrob prezidenta Eduarda Beneše a při mimořádných příležitostech také vilu s původním zařízením, ve které náš druhý prezident pobýval.

Kousek za Sezimovým Ústím již leží Tábor, slavné centrum husitů, které jimi bývalo nazýváno „Hradiště hory Tábor“. Výčet zdejších památek a pozoruhodností spojených nejen s tímto obdobím našich dějin je skutečně rozsáhlý. Například Husitské muzeum, vyhlídková věž Kotnov a Bechyňská brána s expozicí o středověké společnosti, muzeum sochařů a malířů rodu Kodetů (ze kterého pochází i herec Jiří Kodet), muzeum fotografie, ve kterém jsou i snímky zachycující podobu Tábora již v 19. století; dále hvězdárna, botanická zahrada, rozhledna Hýlačka, hned tři galerie atd. – zkrátka poznat všechny pozoruhodnosti Tábora znamená strávit zde nejeden den.

Víte že…

Víte, že Deštné v Orlických horách nabízí celkem sedm sjezdovek s rozdílnou náročností, kde si dobře zalyžují profíci, děti, plavci na duších i další alternativci?